Používáním tohoto webu souhlasíte s našimi podmínkami a s použitím cookies pro přizpůsobený obsah a reklamy. Více informací.
POZOR! Naše výklady nemusí fungovat podle očekávání, pokud máte ve svém prohlížeči blokované reklamy.
Stránka byla upravena programem, kterým blokujete reklamy. Chcete-li mít jistotu, že vaše věštba nebude nijak ovlivněna, vypněte prosím blokování reklamy našeho webu.
Více informací zde.
Dnes je sobota, 11.7.2020
Svátek slaví Olga, zítra Bořek.
Věštírna - horoskopy a věštby online
Dnes je sobota, 11.7.2020
Svátek slaví Olga, zítra Bořek.
Fórum:



Denní horoskop
Váš aktuální horoskop pro dnešní den.
více...
Kosmické karty
Energie kterého vesmírného tělesa na nás působí a ovlivňuje nás?
více...
facebook
Přihlášení / registrace
jméno:   heslo: 
registrace / vložení kódu

Diskuzní fórum

zpět Přidat komentář k "vztah mezi sourozenci".
Jméno :

Zpráva:


Upozornění:
  • Není dovoleno vkládat placené nabídky na cokoliv. Vložení placené nabídky bude mít za následek smazání příspěvku, opakové vložení pak zrušení přístupu. Pro osobní prezentaci používejte výhradně náš katalog.
  • Pokud budete vkládat příspěvek jako nepřihlášený uživatel, zobrazí se Vaše IP adresa u příspěvku.
    Tato funkčnost je zavedena pro odstranění SPAMů. Děkujeme za pochopení.
  • Administrátoři si vyhrazují právo mazat komentáře, které se dají považovat za spam, tj. nepřináší žádný další obsah, jsou obtěžujícího charakteru nebo se zjevně jedná o klamavou reklamu na cizí služby. Posouzení pak leží výhradně na administrátorech.
  • Vložením příspěvku souhlasíte s pravidly fóra.

vztah mezi sourozenci

justonline
08.02.11
13:18

Moje sestra je ryba a já býk. A ačkoli se o rybách povídá, že jsou velmi citlivé a vnímavé, absolutně nerozumím tomu, proč ani poté, co jí řeknu, že mě mrzí, že spolu více nepovídáme a nemáme k sobě bližší vztah, tak je jí to jedno. Tak ráda bych měla se sestrou bližší vztah. Je o necelé tři roky mladší a zatím jsme stále pod jednou střechou u rodičů. A obvykle je to ona, kdo do mě míří štiplavými poznámkami o tom, jak se za chvíli budu muset odstěhovat, neboť ona si zařídí své horní patro a rodiče budou ve svém zvelebeném níže. Nevím, proč to dělá. Dokonce mi i jednou vyčetla, že jsem po ní v dětsví házela kameny. Neuvědomuju si to, ale matně si vzpomínám, že něco takového asi proběholo,ale jednalo se o nešťastnou náhodu, že kamen letěl nechtěně na její hlavu. Kdyby mi vyčetla cokoli, co jsem kdysi udělala a že to bylo krušnější ( otázka cca mého 5. - 6. roku života). Chodím na kranio-sakrální terapie a terapeutka zavadila o to, že pravděpodobně problém naší komunikace se váže k nějaké této příhodě z dětství. Už jsem se i omluvila, ale když sestra nemá náladu, nepustí mě do své duše, takže jakákoli promluva a nebo povzbuzení z mé strany jí nezajímají. Nevíte kudy na ní?
 
Nike
09.02.11
10:29

justonline,
nerada Ti to říkám, ale ani vlastní ségru nemůžeš přinutit k tomu, aby Tě měla ráda, když zkrátka NECHCE. A to je podstatnější, než samotné nedorozumění.
Je otázka, zda to skutečně stojí a padá na nějaké záležitosti s házením kamenů. Mohlo ji to zklamat a zatvrdit, ale mě tam vylízá i dětská žárlivost..
Připomíná mi to, před lety jsem obcházela novou "zázračnou" metodu SRT, abych čistila vztah s matkou. Co už Ti ale esoteričtí zlatokopové nikdy neřeknou, že můžeš čistit co chceš, ale je Ti to prd platné, když druhá strana nemá zájem. Jak prosté, že? Tvoříš jen půlku vztahu, jakéhokoliv. Ani nevím, kolik jsem uvalila peněz, než se někdo našel a zatřásl mi ramenem řka: "chápeš, že by si to musela alespoň přát taky?" Bylo to vlastně úlevné. Dneska už nechci ani já. Místo toho ji učím být babičkou, to jí jde přece jenom líp.
Jestli Ti můžu radit, řekni sestře ještě jednou, jak Tě ta záležitost mrzí, nevymlouvej se na nešťastnou náhodu, že šutr letěl na hlavu - popravdě zní to blbě. Spíš: byla jsem malá, pitomá, nedocházelo mi co dělám, je mi to líto... ... .a nech ji být, nech jí v tom svobodu. Ještě pořád se to může změnit v budoucnu, až budete profackovanější něčím jiným :)
 
justonline
09.02.11
12:58

Nike, když jsem se jí ptala, co znamenala ta výčitka s tím kamenem, tak jsem se jí omluvila. Ale myslím, že mě nebrala příliš vážně. Snažila se to zlehčovat. Asi jí není příjemné mluvit o nějaké citové rovině. Ale máš pravdu, zrovna v sobotu jsem už neřešila, že se se mnou nechtěla bavit, když jsem za ní přišla. Proště jsem od ní stejně tak odešla a nechala jí svému osudu. Včera do mě zas vandrovala a zase mě pomalu "stěhovala" z baráku (jednou bude její) a byla rejpavá, ale usadila jsem jí a víc jsem si jí nevšímala. Asi to tak má být.
 
dalara...
09.02.11
22:30

IP: .*
Nechci toto téma zlehčovat, ale po přečtení mi okamžitě vyběhla vzpomínka na dětství (6-7 let), kdy mi moje o dva roky mladší sestra rozsekla hlavu motyčkou. Svoji sestru zbožňuju, obě si tuto příhodu pamatujeme a obě se jí rády zasmějeme (jako mnoha jiným). Justonline - je to v lidech. Tvoje sestra je si ryba, ale bylo by třeba zjistit, v jakém znamení měla při narození Venuši nebo Mars. Po posouzení se dá říci, jestli její chování vychází z povahy, nebo jestli k tobě chová nenávist vypěstovanou.
 
justonline
10.02.11
08:01

Dalara: Až tolik do astrologie nevidím a naše mamina si bohužel hodiny narození nepamatuje :) Včera byla také jepičatá, jenže to zaobalí do takového obalu zvláštního humoru, který se u nás doma používá a těžko říct, co myslí vážně a čím mě chce jen trénovat. Jinak já byla opravdu asi nějaké zakomplexované děcko už od těch 5-6let, protože já jí rozsekla ret paličkou na řízky, pak jsem na ní nějak "omylem" upustila lešinovou svorku a taky shodila z houpačky. Ve všech těchto případech jaksi tekla krev :( Jenže toto mi sestra nevyčítá. Kamen však jo, i když jsem si jistá, že to bylo nechtěné a hlavně neumyslné.
 
Nike
10.02.11
08:41

justonline,
Tys mě pobavila... toto se nám to vybarvuje :D.
Běžně se sourozenci úplně normálně mydlí. Někdy hodně, někdy se i šije :) A přesto se můžou mít rádi, poněvadž to je jenom takový trénink.
Hodinu narození by Ti řekli v archivu porodnice, asi za poplatek. Ale k čemu to? Šťárala by ses teď v ségřině povaze? Nech to být.

A ty, dalara, nemusíš hned mluvit o nenávisti. Na takové výrazy je vždycky dost času.
 
kelišová
10.02.11
11:01

IP: .*
Justonline - a nežárlila jsi na sestru , když byla malá ? Ty náhodné nehody tomu napovídají ... .
Můj názor - připadá mi , že jí dost ustupuješ , protože tolik stojíš o smíření a vztah a ona toho využívá ,Klidně se s ní i pohádej , buď svá , nenech si nic líbit , ale taky neprovokuj .
Jinak souhlasím s Nike , moji bratři mě taky dost třískali až tekla krev , s jedním se stýkám , chodíme na návštěvy , druhý na mne žárlil od malička a já ho zbožňovala , ale on mne nenávidí ... neuděláš nic , když nechce ten druhý ... .

Nike má pravdu a tímto jí zdravím
 

Weiterinka1
10.02.11
22:06

IP: .*
Ahoj Justonline, po přečtení Tvého vztahu se sestrou mě napadá toto. Sestra tu příhodu používá jako své ospravedlnění. Čeho? Nějak tam vnímám to, že ona bude bydlet v baráku s rodiči a a Ty? Přijde mi to jako rozdělení díky rozhodnutí rodičů? Šutr sem a šutr tam ... . rivalitu to pravda připomíná ... ale nějak mi v celém příběhu chybí postoj rodičů ... a ten je podle mého také důležitý.
Hmm, člověk zná jen kousíček příběhu ... . jen mi tak přijde na mysl, že ten kousek, který člověk čte, není fér. Copak rodiče nevnímají vztah mezi Vámi?
 
justonline
11.02.11
09:47

weiterinka & kelisova: Tak samozřejmě asi jsem jako dítě žárlila a možná ještě donedávna. Ségra je v 24letech pořád droboučká a protože při porodu musela do inkubátoru, tak si jí doma hýčkají a více opatrují, protože je křehčí.Já jsem jak slon do porcelánu. Ona má mindráky ze svého malého vzrůstu a já zas ze své šířky. Ale já jsem ta, co ji povzbuzuje, ať si z toho nic nedělá, že je to pěkná a hlavně strašně šikovná holka. Od ní jsem třeba žádné povzbuzení neslyšela, ani mi nikdy pořádně nepochválí žádné hadříky. Já se snažím, já bych se za ní i poprala - třeba když na jedné diskošce o ní řekl kamarád jejího bývalého kluka něco ošklivého, tak jsem ho chytla pod krkem a zasyčela mu do obličeje, že to řekl naposled. Z mé strany je takové to ochranitelské sestreské pouto, ale od ní poslední dny cítím jen pošťuchování, které mi už po x-dnech v kuse, není příjemné. Tiše to ignoruju, ale cítím, že se začínám stahovat tak, jako jsem se stáhla, když jsem měla blok s taťkou. S rodiči jsme teď všechno urovnali - byly to takové komunikační bloky - nic oficiálního,ale byla to dusná atmosféra s taťkou 25let (šikana v dětství, tvrdý přístup) Ale už je vše v pořádku. A najednou jakoby tu divnou energii, co jsem měla mězi otcem a mnou, přejala ona. Nechci se zase stranit a hádky mi jsou v rodině strašně nepříjemné. Já umím kolem sebe kopnout a zjednat si pořádek třeba v práci, ale doma ty lidi mám ráda a jejich útoky mě mrzí, proto se neumím asi až tak efektivně bránit. Ségra je mladá, je možná ještě "puberťák", možná potřebuje dostat od života přes tlamu, protože já jsem si s taťkou užila své ( i když on si to neuvědomoval) ale ona byla vždycky ta, které vše procházelo a prochází jí dodnes. I o té situaci mezi námi dvěma s mamkou mluvím, ale ona se jí svým způsobem zastává, že jí přece znám jaká je, že když nemá náladu, tak s ní nic nehne a že to tak nemyslí. Ale já přece nejsem povinna respektovat její útoky na mou osobu a chápat to, když svoboda druhého končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka. Taťka, ten je poslední dobou silně povzdnesen, myslím, že nás neřeší, protože je jedinej chlap v baráku a musel by se zbláznit z našeho kdákání Myslím, že si užívá to, že v naší rodině nastal mezi námi všemi hezký vztah. (Dřív to narušovala věčně vzteklá babička diktátorka)
 
Nike.
11.02.11
11:04

IP: .*
justonline,
na těch radách se ale stejně vůbec nic nemění. Mluvila jsem už na začátku o dětské žárlivosti, to už je samo sebou, že ve vztahu k rodičům. Co svět světem stojí, dělají rodiče rozdíly mezi dětmi a obvykle to sami sobě nepřipouští. A nevěř tomu, že je k tomu zapotřebí inkubátor, vždycky se najde nějaká vhodná omluva a výmluva. Asi to zkrátka patří k lidské nedokonalosti.
Není to příjemné, člověku to příjde líto, ale stejně jsi už velká, stejně je víceméně pozdě. Tatíkova holčička převzala tatíkovu energii a tak trochu roli, to víš že jo. Tak ona třeba bude mít svoje patro... Ty už vždycky budeš v životě samostatnější a odolnější. To vůbec není k zahození !!!
Můžu Ti jen do třetice říct: Nech to být.
Zdravím sestru Adamsovu
 
Weiterinka1
12.02.11
09:30

IP: .*
Ahoj Justonline, vše v podstatě bylo už řečeno. Mohla bych Ti ještě doporučit rodinné konstelace a odpouštět, odpouštět, odpouštět.
Možná si řekneš ... proč zrovná já mám odpouštět? Já jsem ta, které bylo ublíženo!
Ano, to Ti věřím.
Mno, pokud si nechceš s sebou tahat vše to, o čem píšeš a možná jako bonus dostat informaci, která by týkala Vaší rodiny ... a mít prostě v životě více radosti, lásky ... nevím o jiné lepší cestě. Třeba se rozhodneš touto cestou jít a třeba ne ...
Rozhodně Ti přeji, aby jsi byla spokojená!
 
Malinowski
13.02.11
10:36

IP: .*
justonline
co v tom baráku ještě pohledáváš? Lidi, co děláte tak strašně dlouho u rodičů? Kdyby sis prodloužila příjemný mládí pochopím, jenže na první pohled tě rodinné vztahy stahují dolů. Boha jeho, leť už konečně, leť už, leť už, leť leť leť.
Jako Nikča, ne jako slon v porcelánu. To si nesmíš říkat, že jsi slon v porcelánu, něco s tím sakra dělej.
 
kok?ík
13.02.11
23:56

IP: .*
Justonline, mám bratra o 7 let staršího. Nikdy mi neřekl, že mě má rád, nebo že mu na mně záleží. Před necelými dvěma lety jsem se psychicky zhroutila, když manželovi krachla firma a dodnes chodím na terapie. Já se za to nestydím, pomáhá mi to a za to, že mi chybí nějaké chemikálie v těle snad ani tak nemohu. Ale bratr to považuje za strašnou ostudu a víc jak rok na mě nepromluvil. Když jsme se měli potkat u rodičů, tak podnikli i nemožné, aby jsme se nepotkali a nemohl mi ublížit svým mlčením. Po víc jak roce se to nepovedlo a potkali jsme se. Bylo mi potom jen strašně líto, že pokud tu jednou rodiče nebudou, zbyde mi jen manžel a syn. S ním už nikdy počítat nemohu. Jediný kdo se mnou mluví je synovec. Ten zkrátka neřeší jestli je teta blázen nebo ne. Rodiče si myslí, že moje teraputka je špatná a že mi špatně radí, protože vyplavávají nehezké vzpomínky na dětství, které jsem někam zasunula. Chovají se jakoby měli strach na co ještě si vzpomenu. Takže rodina a city nejdou dohromady. Už o ně ani nestojím. Žiju pro sebe a svého syna a snažím se vyvarovat chyb mých rodičů. A mohu s pýchou říct, že mám úžasného syna. Vím, že i na něm se moje stavy podepíšou, ale hodně spolu mluvíme. Třeba ve svých 13-ti letech vše nechápe, ale jedno pochopil, jeho nevlastní bratři jsou stejní jako můj bratr, takže nerozebírá proč ho nemají rádi a proč mu ubližují. Prostě existují a tečka. Žádne city.
 
Nike
14.02.11
09:03

Malinowski,
hele, nejsem si jistá, jak jsi to přesně myslel. Kdybych měla být příkladem, tak odstrašujícím. Já jsem sice skutečně vylítla z hnízda co nejdřív, ale to mě stejně později nepomohlo, když jsem tak jednou neměla nic lepšího na práci, než se provdat za člověka, který byl tomu problematickému rodiči podobný jako vejce vejci. Moje svoboda je vydřená, nikdo na ni nesmí sahat, nebo to pak neznám sestru :D :D. Já Ti dám přistřihovat ! :)

justonline,
vidíš to, jo? V tom má ale Malinowski pravdu, postav se na vlastní nohy a zapracuj na svém sebevědomí. To bude dobrý, čauky :)
 
solitaryman
20.03.11
15:35

IP: .*
nike: malinowski je spolubydlici z privatu. ses jeho favoritka, rikal, ze vzdycky kdyz klikne a ty ses tam, tlakova vlna ho prilepi ke zdi. je to vul, sam by nepristrihl ani ovci vlnu. neber ho vazne.
 
vhkcxtugvk
18.04.11
16:40

IP: .*



 
anamor.l
09.06.11
13:30

Mám dvě sestry a nikdy jsem si s nimi nerozuměla. Rvaly jsme se jako psi, byly jsme všechny tři jiné, i když moje sestry si byly podobné povahou. Časem si člověk začne uvědomovat spoustu věcí a pokládá si spoustu otázek.
Já jsem se jim snažila vždycky poradit a pomoct, ale vždycky to bylo marné.
Ve 22 letech jsem se odstěhovala k tehdejšímu příteli a hned jsem viděla jak to s námi se všemi je. To, že jsme si nikdy nerrozuměly, měla na svědomí moje matka. Po každé pomlolouvala a pošpiňovala tu, která zrovna s ní nebydlela. Mě matka nenáviděla za to, jak se mám dobře. Proč. Protože ona vždycky jen čekala na toho kdo jí pomůže. A na to měla nás tři dcery. Zkusila jednu, když neskákala ja matka chtěla, šla s baráku a měla druhou. Ta skákala do doby, než si našla přítele. Chtěla se k němu odstěhovat. Ale to by matka zůstala sama a bez cizí pomoci, bez nikoho, koho by mohla komandovat. Ségra začala lhát a vymýšlet si až utekla, ale zapoměla na své dítě.
Nakonec jsem tu zůstala já. I když už dávno z domova pryč, měla jsem svojí rodinu... Snažila jsem se matce pomáhat, jak to šlo. Ale dočkala jsem se jen lží, pomluv a špíny.
Já jsem jednoho dne, řekla dost a přestala jsem skákat tak jak matka pískala. Proto nastalo zlo.
Dneska, mám novou rodinu, s nikým se nestýkám, odstěhovala jsem se na druhou stranu republiky a můžu říct, že mám klid a všem jsem odpustila jejich chování ,ale vidět už je nikdy nechci.

PS:Díky, že j sem mohla taky přidat svůj názor
 
Miklouš
15.06.11
20:58

Ahoj Justinko. Proč rozebírat nějaké házení kameny před lety? Mezi tím jste snad dospěli. Neznám Vás, ale cítím, že to jsou pseudodůvody. Ty sama nejlépe víš, jak Vaše rodina (v širším slova smyslu) drží pohromadě. Souhlasím s názorem, že dobrá vůle musí být oboustranná. Možná má sestra pocit, že ji nenecháš "dýchat". Zkus ji mít jednoduše ráda. A co Ty víš, třeba se vše vyřeší, až se jedna z Vás osamostatni a budete si vzácnější ;-), nebo až společně dobrovolně něco vytvoříte. Přeji hodně lásky a společného smíchu. Mirka
 
Teoretik
16.06.11
15:31

IP: 88.208.100.*
Já bych se v minulosti moc nehrabala.Žijeme teď. Zkusila sis někde nastudovat vztah mezi býkem a rybou? Zkus to třeba najít někde jinde než zde. . Na základě mých zkušeností nemusí jít vždy o jakési okopávání kotníků mezi rodinnými příslušníky. Jde spíše o povahové rysy. Netvrdím, že je jen 12 druhů lidí, ale ta ryba a býk jsou opravdu povahy velice odlišné. A s povahou toho člověk ani přes psychology moc nenadělá.
 
Kikina
10.11.17
08:01

IP: 176.62.232.*
Tak já mám sestry dvě a obě mladší. Když jsme byly děti, byla jsem jim dávána za příklad, dohlížela jsem na ně, musely chodit se mnou ven. Dnes se se mnou nebaví, snaha je jen z mé strany. Ale už se také po těch létech nesnažím a neplýtvám energií, protože mě potřebují moje děti atd. Prostě to beru jako hotovou věc. Nevím jak to souvisí ale připadá mi, že jakýkoli svůj neúspěch nebo problém přede mnou tají (zdravotní problémy u jedné z nich věděli všichni cizí lidé dřív než já), na narozeniny se zvou mezi sebou, ale mne nepozvou. Mrzí to, ale dá se s tím žít. Horší je, že je v tom fakticky podporují rodiče, protože se mi už třeba stalo, že mi volali, abych tehdy a tehdy nejezdila, že tam budou ségry. Docela to bolelo.A nejvíc se bojím, aby moje děti měly spolu lepší vztah. Zatím to tak vypadá, nenávist mezi nimi nepěstuji (jsou oba již na VŠ). V ošklivých chvílích se "podrží" (rozchody s láskami, problémy se školou, dilema různého druhu), tak kéž by jim to vydrželo. Ale vím, že jim nikdy neřeknu, že at některý nejezdí, protože přijede ten druhý.
 
Kontaktní informace a informace o reklamě. Používáním šlužeb našeho serveru se zavazujete souhlasit s podmínkami provozu.
Prostudujte si prosím naši Ochranu osobních údajů.

 
Líbí se vám věštírna? Doporučte nás svým přátelům! :)