 -Den-D-A
13.02.24
10:19
Nereg.
IP: 213.155.227.* | Ahoj zdravím. Vedu celkem normální život, občas nějaké trauma z dětství atd. Pracuju, pomáhám lidem, snažím se žít pozitivně, koukat na lepší stránku věci, hledat řešení i tam, kde je obtížné je najít. Přesto mám v sobě obrovskou díru, kterou neumím naplnit. Vím, že mi něco chybí a mám pocit, že je to právě ten přítel. Mám 27 a poslední vztah jsem měla téměř před 5ti lety. Všichni říkají, že jsem vybíravá, nejsem znám jen své hodnoty. Jak jít naproti štěstí a potkat někoho? Už jsem vyzkoušela témř vše.   |
| |
Dajda
14.02.24
11:19
Reg.29.6.18
| Moje kamarádka mi kdysi, když jsem byla v podobné situaci, že po tom nemám tolik toužit. A vskutku, když jsem to hodila za hlavu a začala se více zabývat sama sebou, tak jsem najednou měla tolik zájemců, že mi to až bylo na obtíž. Spřízněnou duši můžete potkat doslova všude, v domě, v obchodě, na zastávce, na ulici, ale jít štěstí naproti znamená, chodit na veřejné akce, které vás vysloveně baví, s úmyslem si to užít a ne někoho najít. Také se nemusíte vyloženě držet své představy partnera a i z kamarádství může vzniknout pěkný vztah. Přeji hodně štěstí. |
| |
hns
11.10.25
11:05
Nereg.
IP: 212.20.115.* | Dávat rovnítko mezi "štěstí" a "potkat někoho" je omyl. Nejen, že štěstí je mnohem širší pojem, ale i když ho zúžíme na partnera, tak záleží na tom jakého. Získat dobrého partnera je věda. Magické metody nedoporučuji, to je nejlepší cesta k získání "produktu se skrytými vadami". A špatný partner je horší než žádný. O tom není pochyb. |
| |
Boženka
18.10.25
15:40
Nereg.
IP: 109.81.122.* | Někdy mám pocit že mají ostatní víc štěstí než já protože se mi smůla lepí na paty.
Chtěla bych zahrát hru Alicia Online což je korejská hra s koňmi. Jenže ten server je off-line a tak si tu hru zahrát nemůžu  . Mám pocit že nikdo z mojí rodiny neví jak moc na tom někdy psychicky jsem. Jednou se pohádal můj táta a můj bratr. Sice se mě to netýkalo ale cítila jsem v ten moment ve veliké depresi protože nesnáším když se někdo v mojí rodině hádá. V ten moment jsem si říkala proč nemůžu být v rodině ve které se nikdo nehádá. A když jedu autobusem tak někdy potkám pár nepříjemných lidí a někteří lidé jsou na mě zlí a já to psychicky nezvládám. Ve škole mám spolužáka který mě leze na nervy. Jmenuje se Adam a chová se velice zmateně a hrozně si na mě dovoluje. Já to ve svém životě nemám někdy vůbec jednoduchý a chvílemi se cítím hrozně ztracená a nevím co mám dělat. Takže mě moc štěstí nepřeje. Na štěstí já mám smůlu  . |
| |