 Eli
25.05.10
19:55
Reg. před 2016
| Ahojte
Hned na uvod chcem len povedat, ze tento prispevok nie je ziadne vylievanie si srdca ale cista uvaha :).
V poslednej dobe rozmyslam nad ´definiciou´pravej lasky. Mam za sebou tri dlhodobe vztahy, z toho pri dvoch som dostala ten dar citit velmi silny cit, i ked za vysoku cenu. Takze viem, ze citit ju voci niekomu je mozne. No to z nej asi este nerobi tu pravu lasku, ak nie je rovnako opatovana. Alebo snad ano?
Myslite si, ze prava laska je ta zivotna a mozno ju zazit len raz, alebo v zivote nas ich postretne viacej? A co ak ju zazijeme a stratime? Co potom? Sme odkazani na dozivotne tiche dufanie a zivot po boku toho ´nepraveho´?
Budem mat coskoro 25 a v poslednej dobe sa stretavam s nazorom, ze vztahy, v ktorych niekoho milujete tak, ze vam to berie dych su vopred odkazane na zanik, lebo nedokazu uniest napor reality. A ze prava laska sa ukaze neskor a to v tom, ci je vam partner oporou, ci sa o vas dokaze postarat, ci je seriozny, ci neuteka pred problemami atd. Do istej miery s tym suhlasim, no cez to vsetko mi to tiez zavana alibizmom. Je mnoho ludi, ktori sa rozhodli ist do vztahou zo strachu, ze zostanu sami. A i ked mozno necitili az tak hlboku lasku a boli si vedomi toho, ze v zivote uz dokazali milovat viac, skoncili pred oltarom. Ma teda naozaj prava laska vyzerat takto a to vsetko ostatne, ako ´laska az za hrob´ je len vlastne neexistujuci mytus? Odpoved nemam, ale viem ze moje biologicke hodiny a dobre spolocenske a socialne zabezpecenie nepokladam za dovod, preco stravit po boku niekoho cely svoj zivot. Ale nesudim nikoho, kto ano, lebo mozno som ja ta, co to nechape.
Budem velmi rada, ak sa so mnou podelite o vas nazor :). Velmi ma zaujima pohlad na vec z co najviac uhlov. Dakujem :) Majte krasne dni :)
Eli |
| |
Flíček
26.05.10
10:18
Nereg.
IP: .* | Ahoj Eli, máš zajímavou úvahu. Zkusím popsat můj příběh co se týká pravé lásky. Je mi 28, mám druhého partnera, se kterým již bydlím. Před ním jsem zažila skutečnou oboustrannou lásku a můžu říct, že to byla ta pravá láska. Proč dotyčný náš dlouholetý vztah ukončil dodnes netuším, ale to by patřilo asi jinam :-). Můj současný vztah není to, co si představuji, ale stále se snažím si říkat, že to jednou bude lepší... .ale ono asi nebude, jen nemám tu odvahu vše ukončit. S ohledem na můj věk, na touhu založit rodinu, zůstávám v tomto vztahu i za cenu, že už nebudu tak šťastná, jako při mém prvním vztahu. Proč tak zůstávám? Sama nevím, mám partnera ráda, chci s ním mít rodinu. Asi je to obava z toho, že jednou zůstanu sama a to rozhodně nechci. Nejsem člověk, kterého druhé pohlaví zaujme na první pohled, osloví sám od sebe atd... tak si pořád říkám.."lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše". Plno lidí mi to vymlouvá, sama cítím, že bych to měla ukončit, ale nemám na to dost odvahy.
Ta pravá láska mi po 3 letech dala sbohem a od té doby se mi nedaří najít to, co jsem zažila.
To co dělám není zrovna to správné, ale vím, jaké to je být sama a nerada bych to někdy zažila. I když člověk ve své podstatě je vlastně "sám" celý život... v dnešní době.
Hezký den přeji.
 |
| |
Tilly
26.05.10
11:32
Reg. před 2016
| Ahoj
Pravá láska existuje, to je nesporné. Otázkou je zda je ta pravá správná a jestli se má či nemá jednat bezhlavě. Můžeme někoho milovat bezhlavě a po nějaké době to přejde, a nebo můžeme milovat někoho rozumně ale za nějajkou dobu to bude nudné a bez sebemenší jiskry. Takže výjde vztah jen, když je předurčený?? Můžeme najít svou druhou polovičku a dohromady splynout v symfonii pocitů?? Doufám, že ano. Protože jinak nemá podle mého názoru smysl žít. A je mim líto lidí, kteří svou zpřízněnou duši nenaleznou... . |
| |
anelie.
26.05.10
23:06
Nereg.
IP: .* | Prava laska urcite existuje. Otazka je ale, jak ji definovat? Obcas potkame nekoho, s kym mame harmonicky vztah, ve kterem se citime velmi naplneni, stastni, ale jak muzeme vedet, jak se bude tento vztah vyvijet v pripade, ze se vezmeme?
Ja porad nevim, co to ta "prava laska" je, nejvetsi city jsem vzdy citila bud k tem, kdo me nechteli, nebo se mnou spatne zachazeli, a naopak temi dobrymi, vhodnymi partnery pro zivot jsem opovrhovala a city k nim byly podstatne mensi. Kdyz jsem si vybirala partnera pro zivot, tak se priznam, ze vzhledem k tomu, ze jsem se nechtela cely zivot trapit s nekym, kdo by me nerespektoval (ale koho bych blaznive milovala), vybirala jsem vice rozumem nez srdcem - zamerila jsem se na charakter dane osoby a podle toho se ridila, jake ma zasady, jak je dodrzuje, jake jsou jeho priority v zivote, jak se chova ke sve rodine a svemu okoli a ke me. Na zaklade toho jsem si zacala vztah bez nejakych velkych citu, jen takove male zalibeni a musim rict, ze ted jsme uz nejakou dobu svoji a ja ho mam rada cim dal vic, navic zjistuju, ze je mezi nami skoro telepatie a velka empatie, aniz by mi neco rekl, vim, jak se citi, a ja si rikam, mozna je to ta prava laska, citit radost ci zal druheho ve svem srdci.
Opravdu, jako by se dve osoby spojily v jednu. V kazdem vztahu bude vzdy dulezity zajem o druheho a tolerance, na tom vsechno stoji.
Ja si myslim, ze osob, s kteryma bychom mohli stravit cely zivot, je mnoho, nas vyber neni omezeny jen na nekolik spriznenych dusi, k nimz chovame city neobycejne velke... snad jsem se dobre vyjadrila.
Asi je to ale trochu i otazka osudu, tezko se da predpovedet, jak ktery vztah dopadne, u jednoho zacne velkou vasni, a trva cely zivot, u dalsiho je tomu jinak...  |
| |
Maty
27.05.10
21:34
Nereg.
IP: .* | Eli, pravá láska je věru zapeklitá věc. Jak již někdo řekl, samotné soužití muže a ženy je obdivuhodné, neboť každý z nich je svým spůsobem "jiný živočišný druh". Aby nastala úplná harmonie, musel by muž zcela pochopit emocionalitu ženy (což asi nejde, když to neumí prožít) a žena bezpodmínečně chápavá k mužským potřebám. Což by v závěru byla nejspíš děsná nuda, když si představíme, čím se vzájemně přitahujeme a svou odlišností doplňujeme. Někdy člověk prožije několik partnerských vztahů a na sklonku života si řekne :" Kdybych zůstal(a) u té(toho) první(ho), výsledek by byl stejný." Jiný zase poznáním různých partnerů a pochopením, co vlastně od společného života očekává, se dopracuje k soužití, ve kterém se cítí spokojen. Pravá láska se myslím nepozná hned, protože se zpočátku zamilováváme a to je spíš chemický proces, při kterém i Íbaba s kocourem na hrbu vypadá v očích milence jako královna krásy. Ta se vyvíjí společně prožitými roky v různých situacích, kdy se prověří vzájemná podpora nebo naopak umně skrývané sobectví. Se svým partnerem jsme byli dlouhá léta manželé, rozvedla jsem se s ním, odstěhovala, nesnášela ho jako komára ve tmě a on mi dával najevo stejné. Ale jakmile je jeden z nás v úzkých (finanční nebo zdravotní problém atd.), ten druhý se to vždy včas dozví a přispěchá na pomoc. Prostě si to neumím sama vysvětlit, ale vše špatné se vmžiku vymaže a jediná myšlenka je být nablízku a hledat to nejlepší řešení. Máme to tak oba. On sám mi nedávno řekl, že asi jsem jeho zpřízněná duše (přitom ateista jako hrom). Už měsíc zase spolu žijeme a uvidíme. Je nám už taky dost let (dohromady 106), tak snad už dochází k zklidnění horkých hlav (chá, chá). Tím chci naznačit, že dva lidé spolu musí mnohé prožít, aby poznali, že dokážou být nejen milenci, ale i kamarádi, parťáci někdy i soupeři, ale kteří se nepodrazí atd. A to je možná ta pravá láska..
Myslím, že velkou překážkou ve vztahu je, když jeden z partnerů (většinou žena) si řekne, že NĚCO vydrží nebo pocítí strach ze samoty, kdyby se vztah rozpadl. To NĚCO začne časem narůstat do obludných rozměrů, protože si člověk uvědomí, že dělá něco proti sobě. Co člověk, to názor, tedy tento byl ode mne. Ahoj.. |
| |