Pracujeme, abychom žili, nežijeme, abychom pracovali.Další myšlenky ...
„ Zlé síly nade mnou nemají žádnou moc. ”
Číst se má jen tehdy, když vyschne pramen vlastních myšlenek, což se i nejrozumnějšímu člověku přihodí dosti často. Ale kvůli knize zaplašit svou vlastní samorostlou myšlenku znamená hřešit proti duchu.
Jako mravenčí samička po spáření ztrácí křidélka, nyní již zbytečná, ba pro oplodnění nebezpečná, tak ztrácí též žena svou krásu hned po prvním nebo druhém dítěti. Snad se to děje dokonce z téhož důvodu.
S ženami je to jako s husami. Všechno na nich můžeš užít: brků, chmýří i masa. Kam hmátneš, vše je hezké a dobré, jen zobák je k ničemu, u hus i u žen.
Obyčejný člověk přemýšlí, jak by zaplnil čas. Talentovaný člověk se ho snaží využít.
Ve stáří není lepší útěchy než to, že jsme celou sílu svého mládí vtělili do díla, které nestárne s námi.
Krása je otevřený doporučující dopis, který pro vás již předem získává srdce druhých.
Čemu lidé ze zvyku říkají osud, jsou většinou jejich vlastní hloupé kousky.
Život jednotlivce je při celkovém pohledu vlastně vždycky trágédií, ale v podrobnostech má ráz komedie.
Zcela šťasten se necítí nikdo, leda že by byl opilý.