Please visit english version of this site here: Magizzle.com
Používáním tohoto webu souhlasíte s našimi podmínkami a s použitím cookies pro přizpůsobený obsah a reklamy. Více informací.
POZOR! Naše výklady nemusí fungovat podle očekávání, pokud máte ve svém prohlížeči blokované reklamy.
Chcete-li mít jistotu, že vaše věštba nebude ovlivněna upravením kódu třetí stranou, vypněte prosím blokování reklamy na našem serveru.
Více informací zde.
Dnes je sobota, 17.11.2018
Svátek slaví Mahulena, zítra Romana.



Karty Archandělů
Kam směřujete a jaký je celkový pohled na váš osud?
více...
facebook
Přihlášení / registrace
jméno:   heslo: 
registrace / vložení kódu

Nejnovější příspěvky z fóra:





Nevyčítej životu, co ti nedal, ale uč se oceňovat, co ti dal.
Další myšlenky ...

Aktuální magická pečeť:

„ Jdu vstříc lepšímu životu, protože si ho zasloužím. ”


Myšlenky moudrých

Vědecká př.

U závodů na zpracování obilí, řízených mytologickými bytostmi, je poměrně nízká produktivita práce vyvážena naprostou spolehlivostí.
Další myšlenky

Visit this site in English:
Magizzle.com!!
zpět

Sobecká hloupost, opakující se každé léto

Starosti
Lidské osudy se mnohdy nekonečně proplétají a někdy nevidíme možnosti, které by nás vyvedly ze složitých situací. Pokud vás neuspokojila věštba, můžete se svěřit ostatním čtenářům, protože, jak se často říkává : sdělená bolest - poloviční bolest.

« zpět \ Přidat komentář

Sobecká hloupost, opakující se každé léto

othon
(16.08.18 / 17:32)

Zkuste si poslechnout nějakou komerční rozhlasovou stanici, vysílající hlavně hudbu a každou hodinu krátké zprávy. Součástí zpráv je předpověď počasí, no a právě předpovědi počasí se to týká.

Prázdninové měsíce jsou totiž obdobím vrcholu léta, což se projevuje vedry a suchem. Tak tomu bylo také 17.7. 2018, kdy jsem si vyslechl inkriminované zprávy. Venku vše pomalu vysychalo, chřadlo a živořilo. Už déle vydatně nepršelo, bylo velmi teplo a sucho, s výrazným deficitem vláhy. Kukuřici se od sucha stáčely listy, vysychaly dýně, brambory i ostatní plodiny. Celá příroda až doslova prahla po vláze a čekala na ni jako na požehnání.

No a za tohoto stavu oznamoval v předpovědi počasí bodrý hlas moderátora, že žel počasí se zhorší, zamračí se a na většině území bude hrozit déšť.

Tyto jeho slova jsou svědectvím neuvěřitelného sobectví a fatálního odtržení od reality. Dotyčný pán a jemu podobní totiž vnímají déšť během léta jako hrozbu.

Ale hrozbu čeho? No přece jejich osobních volnočasových aktivit! Jako nebezpečnou hrozbu jejich pikniků, výletů, mejdanů, hudebních festivalů a jiných příjemných způsobů letního užívání si. Podle tohoto druhu konzumně zaměřených lidí by bylo nejlepší, kdyby stále svítilo slunce s teplotou kolem třiceti stupňů. To by bylo léto, jaké má být a jaké by jim dokonale vyhovovalo. Déšť je pro ně hrozba, protože jim znepříjemňuje jejich plány, nebo je dokonce někdy zcela znemožňuje.

Tito lidé totiž vůbec netuší, a ani je to nezajímá, že rostlinné produkty, které jsou pěstovány pro naši obživu potřebují optimální počet slunečných dní, ale také optimální množství srážek a vláhy. A to kvůli tomu, aby mohlo být všeho hojnost na našem stole.

K jednoduchosti takovéhoto pochopení však tito lidé nikdy nedošli, protože oni přece nakupují v obchodních řetězcích, a tam je vždy všeho dostatek. Souvislost deště s tímto dostatkem vůbec nechápou a ani nad tím nikdy neuvažovali.

Ale všechno je jinak! Avizovaná "hrozba" deště, která se pak opravdu na základě zmíněné předpovědi počasí naplnila, nebyla vůbec žádnou hrozbou, ale požehnáním. Velkým požehnáním pro přírodu a všechno rostlinstvo, které mohlo konečně doplnit alespoň část svého deficitu vláhy, a které si po ochlazení mohlo alespoň na chvíli odpočinout od veder.

Celá tato záležitost nám ale ukazuje mnohem více, než se na první pohled zdá. Ukazuje nám neuvěřitelnou hloubku sobectví mnoha současných lidí, kteří vnímají realitu života jedině prizmatem toho, co je pro ně osobně výhodné, přičemž nejsou schopni chápat širší souvislosti života.

Ne déšť je hrozbou milí přátelé! Vy sami, s vaším úzkoprsým smýšlením a sobectvím jste hrozbou pro tento svět! Neboť ve svém egoismu a absolutním odtržení od reality vidíte hrozbu tam, kde jde ve skutečnosti o požehnání. Vidíte tedy zlo tam, kde jde o dobro. A naopak, to co vy osobně považujete za dobro, je ve skutečnosti jen vašim sobectvím, a tedy zlem.

Je však katastrofou, že tento konkrétní příklad, který zde zmiňujeme, je obrazem a svědectvím celkového vztahu mnoha lidí k životu jako takovému. Podobně sobeckým způsobem totiž neuvažují pouze ve vztahu k počasí, ale ve vztahu ke všemu. Je tím poznamenána celá jejich struktura myšlení, jakož také jejich základní hodnotová orientace.

Po celý svůj život proto žijí v království křivých zrcadel, ve kterém jim jejich egoistické zaměření jenom na sebe sama křiví vnímání skutečné reality. A proto jménem svého sobeckého kultu takzvaného "dobra" pustoší přírodu a drancují planetu. Děje se tak pro jejich "dobro" a jejich blahobyt, které jsou ve skutečnosti jen sobeckou bezohledností, neschopnou vnímat, jak všemu kolem sebe ubližují.

Taková je pravda o našem světě a na naší civilizaci. Taková je pravda o egoisticky bezohledných lidech našeho světa, kteří chtějí žít naplno a užívat si. To je pro ně hlavním měřítkem věcí! To je rozhodující! Vše ostatní je vedlejší a nezajímavé.

Jak ale nazvat takovéto bytosti? Jak je označit a jak je pojmenovat? Jsou to opravdu lidé? Neboť pravá lidskost, skutečná lidskost začíná až tam, kde jsme schopni povznést se nad své vlastní, sobecké zájmy.

Pravá lidskost začíná až tam, kde jsme schopni vnímat vše živé kolem nás v širších souvislostech a ne pouze prizmatem vlastních sobeckých přání. V souvislostech toho, že ne moje osobní přání jsou středem vesmíru a měřítkem všech věcí, ale že každý z nás je drobnou součástí velkého celku univerza. A podstata lidskosti spočívá v chtění dobra tohoto velkého celku. V chtění dobra, které přináší požehnání všem bytostem a bere ohled na vše, co je existuje.

Hledět pouze na své vlastní dobro a své vlastní přání bez ohledu na cokoliv jiného je naopak neštěstím a hrozbou našeho světa. Je to něco ubohé a nízké, co nás lidsky devalvuje a znehodnocuje.

Buďme proto lidmi a ne sobci! Mysleme jako lidé, mluvme jako lidé, jednejme jako lidé a vnímejme svět jako lidé!

A zároveň nebuďme povrchními! Povrchně nepřijímejme nejrozličnější konzumní hlouposti, které se do nás snaží ze všech stran hustit a jejichž nekritickým přijímáním pozvolna degeneruje naše lidskost.

Buďme lidmi a nikdy nezapomínejme, že skutečná lidskost začíná až tam, kde je v mysli, ve vědomí a v jednání rozhodující dobro celku. Neboť když se bude dařit celku, bude se dařit i všem jeho částem, tedy také nám osobně.

Pokud však budeme poškozovat celek našimi osobními přáními, pokud je budeme uskutečňovat na jeho úkor, nepředstavitelná síla celku univerza se začne pozvolna stavět proti nám. Začne se proti nám bouřit, začne nás bít a nakonec, pokud se ani pod údery přírodních sil nevzpamatujeme a nezbavíme vlastního sobectví, budeme muset být v přirozené sebeobraně celku vymazáni z povrchu zemského, i celého tohoto stvoření, kterému svým egoistickým vnímáním dobra pouze škodíme.
 
othon
(18.10.18 / 15:53)
Nemravnost - zákeřný jed, který otravuje naši osobnost

Nemravnost je jako kapka jedu ve sklenici dobrého vína. A přestože může jít o víno vynikajícího ročníku, přestože může lahodně chutnat, nepatrná kapka jedu v něm nás otráví. A čím víc budeme pít takové víno pro jeho dobrou chuť, tím více si budeme otravovat svůj organismus, až nás to nakonec zabije.

Milí přátelé, ačkoli to vůbec netušíte, i váš vlastní vnitřní život už v dnešní den přijal svou kapku jedu rozkladné nemravnosti, třeba prostřednictvím internetu, prostřednictvím filmů, knih, časopisů, vtipů, řečí, písní, nebo dokonce módy, která dnes letí.

Jed nemravnosti, obsažený v tomto všem se pomalu shromažďuje ve vaší duši, otravuje ji, až ji nakonec úplně otráví. A právě o to jde temnotě, která za tím stojí. Jde jí o strhávání lidských duší do temna a jejich konečný zánik v temnotách.

Ale buďme konkrétní a podívejme se na dvě oblasti života, ve kterých se doslova kupčí s tím pudově nejnižším, co v člověku existuje.

Podívejme se třeba na reklamu. Součástí devadesáti procent veškeré reklamy v televizi, v tisících reklamních letácích v našich schránkách, nebo kdekoliv jinde je atraktivní a spoře oděná žena. Spojení atraktivní a spoře oděné ženy je už snad nedílnou součástí reklamní prezentace každého nového modelu auta, přicházejícího na trh. Jde zde o záměrné a zákeřné podprahové působení na spotřebitele, fungující asi takto:

Téměř obnažená žena evokuje v převážné části mužské populace cosi dráždivé. Cosi nízkým způsobem příjemné a žádoucí. No a prostřednictvím určitého podprahového působení se pak stává pro spotřebitele nevědomky stejně žádoucím také samotný výrobek, který je takovýmto způsobem prezentován. Touha po jednom, a sice po atraktivní, spoře oděné ženě, se spojuje s touhou po druhém, čili po výrobku. Dvě věci se tedy slijí do jedné, čímž se pro spotřebitele stává výrobek žádoucím, a on ani dobře neví proč.

Toto manipulativní zdvojené působení je velmi osvědčené a má pozitivní vliv na zvyšování prodejnosti výrobků. Právě proto je v reklamě masivním způsobem stále využíváno.

Na jedné straně jde tedy o cílenou manipulaci s nejnižšími pudy člověka a s nectností nemravnosti, což zvyšuje prodej, avšak na druhé straně jde o velmi negativní dopad na společnost, protože ji postupně stále více mravně rozkládá a ničí.

Druhou oblastí, kde se cíleně pracuje s nemravností je současná móda. Tvůrci ženské módy, ať už prostřednictvím ženských časopisů, nebo ženských televizních pořadů celkem otevřeně deklarují, že moderní žena dneška má být sexy. Že má být určitým žádoucím sexuálním objektem, který prostřednictvím módy rafinovaně odhaluje všechny vnady tak, aby žena svým vzhledem vyvolávala zájem a pozornost mužů. Aby se pro ně stala ještě více atraktivnější a přitažlivější. Takové jsou současné módní trendy a na takovémto ideovém a filozofickém základě vznikají v dílnách současných módních tvůrců nové módní kolekce.

V konečném důsledku však přece jen záleží na každé jednotlivé ženě, jak se postaví k vlastnímu odívání. Zda se k němu postaví povrchně a bezmyšlenkovitě, ve slepém a nekritickém přijímání současných, mravně zvrácených módních trendů. Nebo naopak, upřednostní oděv mnohem ušlechtilejší a lidsky důstojnější.

Žena totiž pronikavě působí už jen čistě svým vnějším zjevem. A právě tímto svým vnějším zjevem se může stát pro všechny, kteří s ní přicházejí denně do styku buď ukazatelem cesty k pozvednutí společnosti prostřednictvím mravního a ušlechtilého oděvu, nebo naopak, se pro ně může stát ukazatelem cesty k úpadku prostřednictvím oděvu, stávajícího se pro mnohé podnětem k nemravnosti.

Kristus kdysi řekl asi toto: „Jestliže tě ke hříchu nemravnosti svádí tvé oko, vyloupni ho a odhoď daleko od sebe, protože je pro tebe stokrát lepší, když vstoupíš bezoký do věčné radosti království nebeského, jako kdyby si měl s oběma očima upadnout do zatracení své duše.

Pokud tě ke hříchu nemravnosti svádí tvá ruka, utni ji a odhoď daleko od sebe, protože je pro tebe stokrát lepší, když vstoupíš bezruký do věčné radosti království nebeského, jako kdyby si měl s oběma rukama upadnout do zatracení své duše.“

Samozřejmě, že nechceme nikoho navádět k tomu, aby si vyloupl své oko a uťal svou ruku. Ale rozhodně třeba všech vyzvat k hlubokému zamyšlení nad těmito slovy, protože z jejich opravdu tvrdé formulace vyplývá obrovská vážnost dopadu zachovávání principu mravnosti na celé naše bytí. A to dopadu mimořádně pozitivního v případě mravnosti, nebo mimořádně negativního v případě nemravnosti.

Zavřeme proto nepropustně všechny brány naší duše a nevpouštějme do ní rozkladnou nemravnost, která se na nás nyní valí ze všech stran. Jejíž jsou plné filmy, divadla, knihy, časopisy, obrazy, reklama, móda, nebo internet.

Zavřeme nepropustně brány své duše před vším tímto jedem, abychom se tak stali osvěžujícími oázami v dnešní poušti nemravnosti.

Snažme se zachovávat své nitro čisté, protože jen tak můžeme být skutečně lidmi. Bez zachovávání čistoty nitra a proto vnitřně zaplaveni tisícerými podněty nemravnosti se totiž stáváme jen výsměchem člověka. Stáváme se jen lidskými kreaturami, prosáknutými nemravností a proto kráčejícími do náruče temna, které nás zákeřně otrávilo tímto zhoubným principem.

A dávejme si také dobrý pozor na to, abychom se i my samotní nestali pro jiné pokušením k nemravnosti. A to třeba způsobem svého odívání, způsobem své řeči, nebo věcmi, výtvory a díly, vycházejícími z našich rukou.

Neboť pro každého, kdo se pro jiné stává pokušením k nemravnosti znějí opět velmi výstražně tato Pánova slova: „Amen pravím vám, kdo by byl pohoršením k nemravnosti byť jen pro jednoho jediného z mých nejmenších, pro toho by bylo stokrát lepší, kdyby si zavěsil na krk mlýnský kámen a skočil do moře“.

A opět samozřejmě nechceme nikoho navádět k tomu, aby si věšel na krk mlýnský kámen a skákal do moře. Ale rozhodně je všech třeba důrazně vyzvat k tomu, aby si duchovně nevěšeli na krk balvan nemravnosti, který je lidsky a osobnostně bude stahovat do temných hlubin. Do hlubin, kde bude nakonec úplně udušená jejich vědoma osobnost a celé jejich vědomé bytí.

A proto z nejvyšších Výšin znějí naléhavě ke všem lidským bytostem, které si chtějí uhájit svou lidskost v dnešním moři nemravnosti na Zemi tato slova: "Udržuje krb svých myšlenek čistý! Dbejte o čistotu svého myšlení, svého cítění a svého chtění! Jedině takto budete schopni šířit mír a dobro na Zemi a jedině takto budete moci po odchodu ze Země kráčet do věčné říše království nebeského, a nikoliv do věčného zatracení vaší duše v říši temnoty.

V jednom z apokryfních evangelií je psáno: „Jestliže je světlo ve vás temnotou, jaká hrozná musí být temnota samotná?“

Světlem v nás je náš čistý a ušlechtilý vnitřní život. A toto světlo v podobě čistého a ušlechtilého vnitřního života má osvětlovat všechny naše kroky, všechny naše činy, všechny naše rozhodnutí, celou naši životní pouť, jakož také naši základní hodnotovou orientaci. No a z povahy věci samotné zcela logicky vyplývá, že takovýto člověk pak nemůže kráčet nikam jinam, než ke Světlu.

Pokud je ale světlo v nás v podobě našeho čistého a ušlechtilého vnitřního života zakalené rozkladným principem nemravnosti, stává se temnotou. A tato vnitřní temnota následně ovlivňuje všechny naše kroky, všechny naše činy, všechny naše rozhodnutí, celou naši životní pouť a ovlivňuje také naši základní hodnotovou orientaci.

No a opět z povahy věci samotné zcela logicky vyplývá, že takovýto člověk nemůže kráčet nikam jinam, než právě do náruče temna. Do vražedné náruče temnoty, kde bude udušené jeho bytí, protože jeho osobnost podlehla rozkladnému principu nemravnosti. Ten je totiž jedním z jedovatých šípů temnoty, vystřelovaných do duší a do vědomí lidí, aby jím byly vnitřně otrávení, aby je to strhlo dolů a aby mohli být nakonec zničeni.

Nejdůležitějším posláním člověka na Zemi není totiž jeho ekonomický přínos pro společnost, jak se dnes mylně domníváme. Není jím ani jeho schopnost vydělávat peníze, ani jeho možnosti využívání tisícerých požitků tohoto světa.

Nejvyšším posláním člověka je jeho schopnost kotvit Světlo na Zemi! Schopnost povznášet vše stávající směrem ke Světlu. Povznášet sebe sama, svůj národ i celou planetu.

Dbejme proto úzkostlivě, aby světlo v nás bylo opravdu světlem, a ne temnotou. Dbejme proto, aby náš vnitřní život byl jen čistý a ušlechtilý, protože jedině takto jsme schopni naplňovat své lidství. Jedině takto se můžeme stát světlem světa a povznášet směrem ke Světlu vše kolem nás.

Co dodat na závěr? Snad pouze tato slova:

Blahoslavení ať jsou všichni lidé čistého srdce, neboť oni jsou požehnáním Země a jejich je království nebeské!

Ať se ale třesou všichni lidé srdce nečistého, neboť oni jsou prokletím Země a jejich je království temnoty!

 
othon
(09.11.18 / 19:17)
Tragické dôsledky nepochopenia skutočnej podstaty vzkriesenia Krista


Ak ľudia vnímajú určité zásadné veci nesprávne a podľa toho sa potom vo svojom živote riadia, musia nevyhnutne kráčať nesprávnou cestou, na ktorej konci ich čaká tragédia. A presne tak je tomu aj s pohľadom na vzkriesenia Krista. Viera kresťanov totiž v tomto prípade nekorešponduje so zákonmi univerza, to jest s tým, ako v skutočnosti vstal Ježiš z mŕtvych.

Kresťania veria, že vstal vo svojom hrubohmotnom, fyzickom tele. A toto svoje presvedčenie potvrdzujú trebárs katolíci na každej omši, kde sa vo vyznaní viery modlia: „verím vo vzkriesenia tela a v život večný“. Veria teda, že rovnako, ako podľa nich vstal Ježiš vo svojom fyzickom tele, rovnako aj oni vstanú z mŕtvych vo svojom súčasnom, fyzickom tele, a v ňom budú žiť večne.

Skúsme však teraz podrobiť ich vieru hlbšiemu skúmaniu a polome si otázku: Je možné fyzickému a materiálnemu telu človeka prejsť cez zamknuté dvere? V evanjeliách je totiž zaznačené, že keď sa učeníci po smrti Krista tajne stretli, v strachu pred židmi zamkli za sebou dvere. A ako sa začali modliť, zrazu sa medzi nimi objavil ich Majster.

Mnohí určite namietnu, že Ježiš robil počas svojho života veľa zázrakov, takže takéto niečo by pre neho nemalo byť problémom. Na tomto mieste je ale treba zdôrazniť, že zázraky, ktoré robil Pán, boli v skutočnosti úplne iného charakteru, než sa ľudia nazdávajú. Nešlo totiž o žiadne činy ľubovôle, ale o prísne zákonitý dej. Všetko sa vždy dialo v dokonalom zohľadnení zákonov, na základe ktorých funguje univerzum. Či už ide o zákony fyzické, alebo o zákony duchovné. Oboje boli do podstaty fungovania stvorenia vložené samotným Stvoriteľom. A jeho Syn Ježiš zvlášť zdôrazňoval, že na Zem neprišiel žiadne zákony rušiť, ale naopak, naplňovať. Preto sa narodil ako človek, preto bol podrobený hladu, smädu, únave, i všetkému ostatnému, čomu je podrobený každý z nás vo fyzickom tele.

A to teda znamená, že ak nikto z ľudí nemôže prejsť do miestnosti cez múry, alebo cez zamknuté dvere, nebolo to možné ani Ježišovi v hrubohmotnom tele, rešpektujúcom fyzikálne zákony jeho Otca.

Ale pozor! Je veľmi jednoduché a ľahké prechádzať cez zamknuté dvere v tele jemnohmotnom! A práve v tomto jemnohmotnom tele vstal Ježiš Kristus z mŕtvych! Práve v tomto jemnejšom tele mu bolo možné po štyridsiatich dňoch vystúpiť na nebesia tak, ako ho videli jeho učeníci, aby nakoniec, v tých najvyšších výšinách odložil aj svoje jemnohmotné telo, a vo svojej čistej, božej podstate sa znovu zjednotil s Bohom Otcom, po pravici ktorého kraľuje na večné veky.

No a jedine týmto spôsobom, akým bol vzkriesený Kristus a vystúpil na nebesia, jedine týmto spôsobom môže byť vzkriesený a vystúpiť na nebesia každý človek, ktorý žije podľa jeho učenia! To znamená, že aj on bude po svojej fyzickej smrti najskôr vzkriesený v jemnohmotnom tele, aby v ňom potom začal pozvoľna stúpať k výšinám, a nakoniec, aby v tých najvyšších výšinách odložil aj svoje jemnohmotné telo a vstúpil vo svojej čistej duchovnej podstate do blízkosti Najvyššieho. Do jeho kráľovstva nebeského! Do večnej ríše Ducha!

Lebo do kráľovstva Ducha je možné vstúpiť len duchu človeka! Veď predsa fyzické, materiálne a hrubohmotné telo je len z prachu zeme a na prach sa nakoniec aj obráti.

A práve preto je nesmiernym nešťastím, ak ľudia veria, že budú k životu večnému vzkriesení vo svojom hrubohmotnom tele a v tomto zásadnom omyle sa neustále utvrdzujú, ako trebárs katolíci v modlitbe vyznania viery. To však musí mať za následok, že si títo ľudia po fyzickej smrti odnesú svoje presvedčenie aj do jemnohmotnosti. A ich mylné presvedčenie ich bude zadržiavať od skutočného duchovného vzostupu. Nedovolí im totiž stúpať k výšinám Ducha, ale bude ich stále držať iba tam, kde očakávajú splnenie svojho vzkriesenia. Čiže v blízkosti najhrubšej hmoty.

Pohnúť sa ďalej a odpútať sa z dosahu najhrubšej hmotnosti však budú môcť jedine vtedy, ak sa zbavia svojho chybného presvedčenia. Ale to bude nesmierne ťažké, pretože tak sa to predsa modlili na každej omši a takto ich to učili nimi rešpektované, duchovné autority.

Svojim dlhodobým zotrvávaním v blízkosti najhrubšej hmotnosti sa však vystavujú veľkému nebezpečenstvu. Nebezpečenstvu definitívneho zániku vlastnej osobnosti! Všetko hmotné je totiž podrobené vzniku a zániku. Lebo tak, ako vznikne naše fyzické telo a potom zanikne a premení sa v prach, tak sa stane i s telom zvieraťa i s každou rastlinou. Ale tak isto sa stane aj s našou planétou, s našou slnečnou sústavou, ba dokonca aj s jemnohmotnými svetmi, obývanými ľudskými dušami. A preto bude musieť byť podrobené zániku i každé vedomé ľudské ja, ktoré sa nedokázalo včas odpútať od hmoty a zostalo s ňou zviazané. Zviazané buď prostredníctvom rôznych omylov a dogiem, ktorým kŕčovito verí, alebo prostredníctvom rôznych materialistických vášní, žiadostí a sklonov, od ktorých sa nedokáže odpútať.

Uniknúť osudu rozkladu hmoty môže len ten, kto dokáže zrealizovať svoje vlastné vzkriesenie z hmoty tak, ako nám to svojim vzkrieseným ukázal Kristus.

To znamená, že ak bude na Zemi žiť, myslieť a jednať v súlade s učením Spasiteľa, po fyzickej smrti začne vo svojom jemnohmotnom tele okamžite stúpať na nebesá, aby v najvyšších výšinách odložil aj jemnohmotné telo, a vo svojej čistej duchovnej podstate vstúpil do kráľovstva Ducha, ktoré je večné, a preto v ňom už nič nepodlieha vzniku ani zániku tak, ako je tomu v hmotnom, alebo v jemnohmotnom svete.

Vzkriesenie Ježiša Krista a jeho nanebovzatie musí byť preto poznané tak, ako k nemu v naozaj došlo a ako to korešponduje so zákonmi univerza, vloženými do neho jeho Otcom nebeským.

Kto ale tieto veci odmieta poznať, kto sa kŕčovito drží omylu, pretože tak ho to učia duchovné autority, odnesie si svoj omyl so sebou na takzvaný druhý svet. A ak svoj omyl ani tam nedokáže prehliadnuť a zriecť sa ho, stane sa mu nakoniec záhubou a zničením, pretože ho bude neustále zadržiavať v blízkosti najhrubšej hmoty až do chvíle, kedy sa hmotné svety začnú rúcať sami v sebe. A konečný zánik hmotnosti, to jest jej hrubohmotnej i jemnohmotnej časti, bude potom nevyhnutným zánikom každej osobnosti, ktorá v hmotnosti z akéhokoľvek dôvodu uviazla, a nedokázala sa od nej včas odpútať a uniknúť do bezpečia kráľovstva nebeského.

Názvoslovie:

Hrubohmotnosť: Fyzická a materiálna realita, v ktorej sa nachádzame v súčasnosti.

Jemnohmotnosť: Jemná materiálna realita, do ktorej odchádza naše vedomie po fyzickej smrti. Kresťania ju nazývajú očistcom.

Jemnohmotnosť má veľa úrovní a každý sa dostane do takej, ktorá presne zodpovedá mravnej a duchovnej výške jeho osobnosti. Existujú jemnohmotné úrovne nízke, totožné s takzvaným peklom a jemnohmotné úrovne vysoké, plné radosti a ušľachtilosti. Napriek tomu to však ešte stále nie je nebo, ani takzvaný raj. Sú to len vysoké úrovne jemnohmotnosti.

Raj, alebo duchovná ríša: Nachádza sa nad hmotnosťou, konkrétne nad jej jemnohmotnou časťou. Dostať sa do raja môže len človek, ktorý sa vo vysokých jemnohmotných úrovniach zušľachtí natoľko, že môže odložiť aj svoje jemnohmotné telo, a vo svojej čistej duchovnej podstate vstúpiť do raja

Celé je to veľmi podobné tomu, ako keď na zemi fyzicky zomrieme. Tým dochádza k odloženiu nášho fyzického tela a nášmu vzkrieseniu v jemnohmotnosti, alebo na takzvanom druhom svete. Rovnako teda aj vo vysokých úrovniach jemnohmotnosti, po svojom maximálnom zušľachtení odložíme i svoje jemnohmotné telo a prežijeme vlastné vzkriesenie v ríši Ducha. A práve toto naše vzkriesenie z hmoty do večnej ríše Ducha je skutočným zmyslom celého nášho bytia.

Posledný súd: Čas začiatku prirodzeného rozkladu hmotného univerza, a to ako jeho hrubohmotnej, tak aj jemnohmotnej časti. Kto sa do tejto doby z akéhokoľvek dôvodu nedokáže odpútať od matérie a vstúpiť do večnej ríše Ducha, odsudzuje sám seba k zániku v nevyhnutne nasledujúcom, rozkladnom procese hmotného sveta.
 
« zpět \ Přidat komentář


Kontaktní informace a informace o reklamě. Používáním šlužeb našeho serveru se zavazujete souhlasit s podmínkami provozu.
 Prostudujte si prosím naši Ochranu osobních údajů.

 
Líbí se vám věštírna? Doporučte nás svým přátelům! :)