 Jarumas
11.02.12
14:47
Reg. před 2016
| Zdravím každého kdo přichází :-), mám takový esotericko-filozofický „problém“. Zabývám se ezoterickou už nějaký ten čas, né dlouho, ale nějaký pátek už to bude. A tak jsem nemohla nenarazit na různé informace a sebepoznávací techniky.
A jak už to tak bývá pod nánosem sebeklamů se ukrývá krutá pravda:-). Nejsem úplný andílek, to jsem nebyla nikdy, ale doufám, že nejsem ani úplný démon. Jsem hodně emotivní a někdy i hloupost u mě vyvolá apokalyptickou reakci :-), je pravda, že co se věnuji ezoterice, je to méně a méně častější (obecně všechny negativní věci). Ale přesto bojuji s tím, že přece jen, tam někde ten čertík je. Jak se vyrovnat s tím, že by mohlo dojít ke zneužití moci k něčemu strašnému? Nebo jak tomu zabránit?
Jak se vyrovnat nebo co dělat v případě některých lidských činů. Když někdo týrá zvířata, nebo ubližuje ostatním, týrá děti, …prostě dělá něco, za co byste ho nejraději zabili. Některé věci prostě nedokážu odpustit. A obávám se, abych svou moc nějak nezneužila. Netvrdím, že nějakou moc mám, nebo kdy budu mít. V každém případě mi tato až nenávist, nebo neschopnost akceptace, toho jakých „zvěrstev“ jsou lidé schopni, brání v jakémkoli dalším posunu. Nevím jak se vyrovnat s člověkem jako takovým, který na jedné straně hlásá humánnost a dobro a na drbou stranu…činy hovoří za vše.
Prostě protože chtě nechtě jsem také člověk.
Snad to zní alespoň trošičku srozumitelně :-), zajímá mě každý názor .-)
Děkuji všem |
| |
Nike
11.02.12
17:16
Reg. před 2016
| Ahoj,
a že se tak ptám, čím bys chtěla být? Andílek? Když si to zvolíš a když to tam udržíš…:) Nejlepší je srovnávat na střed. To smýkání z andílkovské strany na čertovskou sem a tam je způsobeno právě těmi emocemi. Lidi je v sobě pořád živí, než by se jich raději zbavili. Největší vztek je stejně způsobený pocitem bezmoci.
Odpověď je jednoduchá, doporučila bych pracovat na tom, aby už nepřicházely. Pozor, nikoliv spolykat ty, které už jednou naskočily, jinak by sis uhnala bloky (s ohledem na okolí:)).
Líp se to dělá při zvyšování energie, nabíráním síly a čištěním.
To je jedna věc. Druhá: co je špatného na tom, jít bránit hodnoty? Když je potřeba a jsi tomu vystavená? Kdyby to lidi dělali, nemuseli by teď skuhrat nad stavem společnosti. Místo toho si každý hledí svého, nikdo se nechce do ničeho míchat, navenek drží hubu, nebo si hraje na pacifistu, zato se s emocemi vyřádí na nepravém místě.
No a kdyby to bylo bez těch zbytečných emocí, nemusela bys mít strach, že to přepískneš a něčeho zneužiješ. Za obranu není karma, ta je až za to, když obrana přejde do pronásledování.
Celkově ale, to co popisuješ, je naprosto přirozené stádium, každý si tím projde. Je zbytečné si s tím dělat moc velkou hlavu, je to vývoj.
|
| |
Jarumas
13.02.12
10:12
Reg. před 2016
| Nike, děkuji ti za vyjádření. Opět se ukázalo, že mé vyjadřovací schopnosti nejsou dostačující :-) a nejspíš působím, jako malá vzteklá holka :-).
Asi je to tím, že jsem teď měla dost těžké období a i pes zahnaný do kouta má „strašlivou chuť kousnout“ :-). Ale naštěstí se vždycky někdo někde najde (teď si to ty Nike), kdo semnou zatřese a pomůže mi „nahodit mozek“ něčím podnětným .-).
Zajímavá věc co říkáš o emocích. Asi tak před půl rokem, jsem emoce teprve začala chápat a musím říct „zbavit se jich“ to nikdy :-). Bez emocí není život a život je moc krátký a vzácný na to, abych si mohla dovolit ho neprožít. Bez toho špatného nepoznáme to dobré, ale aby nás to špatné nepohltilo (jako se to teď dělo mě) …je potřeba, těžko se to vysvětluje, cítit, ale s „nadhledem“(?)…Nebo možná jak ty říkáš…cítit s vědomím středu.
Obrana, karma a pronásledování…mno, vím, že násilí nic neřeší…dokonce ani v případech obrany hodnot…právě z toho důvodu co jsi napsala…obrana se snadno zvrhne v pronásledování (znáš psychologický experiment, kdy se skupina vysokoškoláků rozdělí na „vězně“ a „dozorce“, který musel být zrušen kvůli abnormální brutalitě „dozorců“?). Lidé jsou prostě emotivní a v davu se to ještě více stupňuje, myslím, že řešením není odstranit emoce, ale porozumět jim a navzájem si pomáhat v tom, aby nás ty „špatné“ nepohltily.
Můj problém je nejspíš v tom, že jsem se strašně rychle dozvěděla moc věcí a tak jsem ještě neměla dost času začlenit je do své osobnosti.
Nike, ještě jednou ti musím poděkovat, za to že jsi mi pomohla „rozsvítit“ :-). |
| |
Nike
13.02.12
10:33
Reg. před 2016
| ..zastihlas mě on-line :)
Jenomže Jarumas,
Tys to vůbec nepochopila :). A je to běžné, nijak mě to nepřekvapuje.
Emoce je jenom získaná reakce, řadí se k obyčejným reflexům. Navíc se nabaluje a pak už vyloženě škodí. Kvůli emocím neslyšíš ani svou vlastní intuici. A nemá nic společného s citem. Emoce a cit jsou dvě různé věci.
A už vůbec jsem nemluvila o násilí.Psala jsi o týraných dětech, zvířatech a pod... Lidi se nechtějí do ničeho míchat, odvrací oči a dovolují to. Projdi si internet, jak sílí konspirační teorie. Mnohé je přitažené za vlasy, ale celkově to vůbec není neopodstatněné. Ale není nač si stěžovat, protože každý má takovou vládu, jakou si zaslouží. Atd atd. Bez emocí by se lidi nechovali jako zvěř.
No, ale jak chceš :) Pa |
| |
Jarumas
29.02.12
19:35
Reg. před 2016
| Zdravím Nike,
velmi mě zajímá, jak to přesně myslíš s těmi emocemi a city (popř. můžeš to více rozvést?). Vždycky jsem si totiž myslela, že intuici „brání“ myšlení, nebo spíš myšlenky.
A co se vlády týká a těch dalších věcí…máš pravdu, už jen proto jak kdosi řekl (možná i někdo na tomto fóru) lidé slyší jen to, co chtějí. Nebo jen to co jsou připraveni slyšet. K těm otevřenějším je „vesmír“ laskavější, a když občas něco přeslechnou, tak jim to zopakuje :-). |
| |
Nike
22.03.12
12:10
Reg. před 2016
| Ahoj Jarumas,
já se omlouvám za zpoždění, při pauzičce zde se mi podařilo zapomenout, že to mám psát.
Rozum tomu brání taky. Jde o to, že existujeme na 4 úrovních bytí, 2 dole, 2 nahoře. Z toho každé má své tělo a část mysli.
Intuice jde z těch horních, tedy z čistého podvědomí a nadvědomí. To jsou velice jemné impulsy a dole jsou většinou přebity. Jak rozumem, tak i emocemi.
Emoce si právě lidi zaměnili s city. Ale emoce jsou reflexní reakce, postupně nabalované za všechny inkarnace. Nic vznešenějšího za nimi není. To se týká i těch jakože pozitivních. Když přinesu dědovi do nemocnice bonbonieru a jeho od radosti klepne, k čemu je mu taková emoce? Zemře a ještě přivodí další emoci mě, protože se budu potýkat s pocitem viny. Jsou pod vládou ega. Právě, jak jsi napsala, že bez emocí není život, to je typické ego. Pořád se dožaduje, aby se něco dělo, za každou cenu a nemá šajnu, jaké to je užít si čisté bytí. To neříkám ve zlém, prosím. Je to celkem normální, vývoj nějakou dobu trvá.
Kdybys tu byla, ukázala bych Ti takové výjezdy, kde je křivka těchto emočních reakcí na děj. Jenže cit sídlí v srdci a žádný přístroj ho změřit nedokáže.
Asi tak :)
|
| |
Jarumas
24.03.12
21:58
Reg. před 2016
| Ahoji Nike, nic se neděje, já také nejsem žádný mistr v rychlém odepisování .-).
Moc zajímavé to co píšeš. A nevíš náhodou jak tedy rozpoznat city od emocí? Ještě jsem neslyšela o někom, koho by klepla pepka od radosti :-), (ale pravdou je, že zdaleka nevím všechno .-))
Zajímal by mě tůj názor ohledně dokumentů: The Secret a tady na Věštírně uvedený dokument Miluj svůj život. Zdá se mi totiž, že jsou oba dva postavené na emocích, nebo se pletu?
|
| |
Nike
28.03.12
19:55
Reg. před 2016
| Nó :), pokud nemá někdo ve formě srdce, tak klidně klepne. A jak se dá k takové nemoci postupně dojít…
Tak znovu: emoce jsou získané podvědomé reakce na děj. Podvědomé, čili je lidi moc nemívají pod kontrolou a mele je to. Jsou krátkodobé, i když je možné je přiživovat. A někdy nám falešně suplují city, např. štěstí a radost, ovšem po těchto nepravých pocitech štěstí a radosti člověk opět padá dolů a dříve či později přichází depky. Jako sinusoida, nahoře cukr, dole bič.
Může obojí běžet současně, ale pak Ti stejně zase emoce cit kazí třeba žárlivostí, strachem ze ztráty, ze samoty, atd atd. Teprve, až poznáš cit bez emoce, tak už si to nikdy nemůžeš splést. Ani se mi nechce cit definovat, slova vyznívají hloupě, není to prostě v hlavě. A pak s tím už nikoho neobtěžuješ a neposíláš to jako nějakou poštu…
Tajemství jsem pouze prolistovala, z filmu viděla jen upoutávku, víc bych pro tu komerční odpornost nezvládla. Když je to postavené na emocích, tak je to vždy marketingový tah.
Taky, kdyby to bylo tak všespásné, jako se lidem předkládá, tak už by při té komerční úspěšnosti byli všichni veselí, bohatí, zadaní a šťastní...
Přesto to nezavrhuju celé, jen uvádím na pravou míru.
Všude vidím, jak vykladači Tajemství tvrdí, že se jedná o zákon přitažlivosti, což je nesmysl, to je docela jiný zákon, nebo že někam vysíláš přání, které Ti seshora plní. Pokud tam něco takového stojí, pak ani autorka vůbec nepochopila, o co jde.
Vysílám-li někam do vesmíru přání, natahuju ruku a žebrám. O tom to není. Jde o to, že mysl je stvořitel i na úrovni mikrokosmu, myšlenka tedy tvoří a hmota je jen myšlenka v jiné hustotě.
Takže, jestliže se učíš ovládat svoje myšlenky tak, abys Ty byla jejich pánem a ne, aby kralovaly ony Tobě, tak prací na sobě docílíš, že se nakonec zhustí do hmoty, zrealizují. Opravdu to funguje, jen karmická zátěž, dobrovolně vybrané lekce jsou tomu nadřazeny.
A i když bych ráda byla shovívavá, že se to aspoň takto dostalo mezi lidi a můžou si cvičit, přeci jen má akce The Secret jednu vadu na kráse. Tak, jak to oni učí, zakládá se to na sobeckých požadavcích, v nezralých rukou se tak může posilovat ego. Já, já, já, já chci….
Hayovou nečtu, opakovala bych se. Ne, že by neměla pravdu, ale to hraní „na city“ nepotřebuju.
|
| |
|
Jarumas
29.03.12
23:28
Reg. před 2016
| Ahoj Nike,
možná to z mé řeči není jasné, ale snažím se to pochopit..a možná se to i trochu naučit, nebo dostat se více do hloubky. Je mi tedy jasné, že to co cítím není cit, ale emoce.
Myslím, že máš pravdu, v tom to je (The Secret a spol) …to že dostaneš návod, ještě neznamená, že víš jak ho použít, že. A plně s Tebou souhlasím ohledně toho, že když někdo nezkušený nebo neznalý užívá něco o čem si myslí, že ví jak to je…může to skončit špatně.
Už pár let se pokouším zorientovat na poli ezoterických věd a v oblasti seberozvoje a zodpovědně mohu říct, že se mi stále nedaří zorientovat :-). Vychází tolik knih, které více jak svou polovinou vnadí a snaží se čtenáře udržet v tom, že někam směřují a chtějí něco říct. Člověk se prokouše na konec a zjistí kde nic tu nic, bohužel. Každý se chce přiživit a skutečná moudrost tím trpí. Zdá se mi, že ti co něco skutečně vědí, většinou mlčí (nebo se sami radují z toho, na co přišli) a ti co nevědí, ale vědět chtějí, něco málo objeví, jenže dojdou k mylným závěrům. Což, ve výsledku vede k znehodnocení věci samé.
Zdá se mi, že asi víš, o čem mluvíš a tak by mě zajímalo, jakým způsobem jsi dospěla do tohoto bodu. |
| |
Nike
01.04.12
10:26
Reg. před 2016
| Ahoj,
jasné to je, spíš já nejsem srozumitelná :)
To Ti zas takhle nemůžu nechat přišité, že cítíš jen emoce a nic jiného. Tedy, pokud jsi nenarážela na něco konkrétního. Jak jsem psala, v situacích, kdy o cit jde, nám ho emoce jaksi přetlačují. Ale ne, že tam není vůbec.
Když máš někoho ráda, tak cítíš, ne? A i když je třeba radost a radost, věřím, že bys našla i tu trvalejší, která není jen rozrušením, hřeje a nemizí pro hlouposti.
Stabilita a kvalita citu se pak zvyšuje s vývojem. Psala jsem o 4 úrovních bytí, čím víc se člověk dostává k těm horním, tím je to lepší. Většina lidstva dosáhne tak na jednu a půl až dvě odspoda. Říkám většina, ne všichni.
Když vezmu třeba příklad partnerské lásky, je-li nejnižší úroveň fyzické tělo s vědomím, rozumem, odpovídá jí láska reprodukční - zamilovanost. Té je na světě bezkonkurenčně nejvíc. Ta je sice opojná a vášnivá, ale to je asi tak všechno. Stačí, aby prošel okolo objekt se silnější aurou, než měl partner a může být šlus. Ani ta další úroveň není ještě bůhvíco. Pořád je v tom příliš vlastnění, neschopnosti porozumět, kolikrát to zůstane o zvyku a závazcích a pořád se to snadno rozpadá.
A stejně emoce hned tak nezastavíš úplně, to až ve finále. Třeba strach o blízké je taková nezničitelná emoce. Ale i tam se vyplatí ji srazit co nejvíc dolů, protože když se člověk nervačí, nemůže mu intuice říct, zda má strach oprávněně, nebo jak se zachovat v kritické situaci. Nebo aby sis nemyslela, že si nemůžeš ani zavýsknout :). Na to si musíš přijít sama, kde to je.
A když se vrátím k úvodnímu příspěvku, tak by ses v klidnějším stavu dívala jinak i na to, jak lidi vyvádějí. Zvlášťě s vědomím toho, že jsme školáci a někteří jsou ješťě pěkný čísla a musejí z toho vyrůst (to neznamená, že to však bude společnost akceptovat). Nepochopila jsem to tak, že bys musela být vyloženě uzlík nervů, není to moc lehké tohle střízlivění překonat. Prošla jsem si tím taky, včetně pocitů viny, že se dokáže ozvat i démon :). A věta, že hloupost v Tobě dokáže vyvolat apokalyptickou reakci, je pro mě odzbrojující :D.
To bude v poho...
Jak jsem dospěla do současného bodu? Jako všichni přede mnou. Hledala, nenacházela, narážela na pitomosti, taky naletěla :)..taková trním prolezlá :D. Ale při tom všem jsem se snažila zbavovat nánosů sajrajtu, takže mě moje nadvědomí občas mělo šanci vést, až jsem našla způsob, jak se zezdola dostávat k němu. |
| |
Jarumas
03.04.12
22:45
Reg. před 2016
| Ahoj Nike,
nee, nenarážela jsem na nic konkrétního, ale musím říct, že po rozhovoru s Tebou, už nevím, co to vlastně cítím :-). Nebo spíš, tvůj poslední příspěvek mi to celé pomohl uchopit.
Začínám mít dojem, že The Secret je asi o citech :-),…a Miluj svůj život toto téma pomáhá lépe pochopit (některé jeho části) a rozvíjí ho zase trochu někam jinam. Ovšem je k tomu třeba trochu “EZO povědomí“, aby člověk pochopil tu podstatu a nesoustředil se jen na to jak dostat k vánocům poršáka. (To mě napadlo poté, co se mě kamarád zeptal, jestli mu to pomůže u zkoušky :-).)
No, ale jestli s tím mám pravdu, nebo se pletu, na to mám šanci přijít, jedině v případě Tvého sebeobětování :-), že by ses na The Secret koukla (musím předem říct, že ta knížka je katastrofální a nic neříkající). Nechci Tě ale do ničeho přemlouvat, nebo tak. Protože čas mi dříve či později ukáže, kde je pravda. V podstatě pobídnutí z tvé strany mi úplně stačí. Nechám to na tobě .-).
Týjo, přesně jsi to vystihla (jak ses vrátila k mému 1. příspěvku). Přesně to jsem cítila, šílený pocit viny a zodpovědnosti, skoro jsem si připadala, že za to můžu. Jako bych se stala součástí jednoho velkého organismu, který je složený ze všech lidí světa. …
Současný bod…nevím jestli je to záměr, ale tvá slova působí útěšně
:-). Netuším jak daleko jsem na své cestě, nicméně se podobá té tvojí :-). Cítím, že na ní ještě nestojím dost pevně, abych dokázala vše překonávat se správným postojem. Dokonce o ní občas pochybuju, i přes nespočet ujištění vesmírem. Je mi jasné, že cesta pro kterou jsme se rozhodly je povětšinou cestou samotářů, ale přece jen zjišťuji, že se mi příčí být osamocenou “černou ovcí“ na území okupovaném materialisty…
Hele jaký je tvůj názor na různá ezo společenství? A také na “hledače učitelů“?
|
| |
Nike
08.04.12
22:29
Reg. před 2016
| Čau,
vhodný čas k nějakému suchému duchovnímu žvanění :) Taky jsem dostala tatarem už dnes, asi mě to popohnalo :)
K úvodu:…To neřeš :). Rozumem to stejně nerozřešíš, kdyby ses rozkrájela na nudličky. Je to prostě jenom moje doporučení, začít emoce tréninkem tlumit, pak už by sis to našla sama. V běžné esoterické literatuře tohle nenajdeš, tam se naopak na emoce hraje.
Tajemství je postaveno na prvním hermetickém zákonu - zákonu mentalismu, návod se vejde na jednu stránku, všechno ostatní je omáčka, o citech není.
Leda v dalších souvislostech, vše souvisí se vším, že… Máš-li na mysli to, že když ukrotíš myšlenky, lépe ukrotíš emoce, pak říkám rozhodně ano. A naopak. Jde to ruku v ruce.
Na to opravdu nemusím Ten Sekret číst. Sebeobětování si nechám na lepší příležitost :).
S tím vším se celkově lépe srovnává ego, aby táhlo za jeden provaz s duší a nevelelo. Též se zdravým sebevědomím, čímž se dostávám i k těm pocitům viny.
Tak bych to pojala: nejen lidi, celý vesmír je jeden živý organismus - makrokosmos. A Tvůj organismus je mikrokosmem, a jako takový obsahuje všechno - i temnotu, i astrál.
Takže mohu-li radit -
Myslím, že nejednou jsem tu použila formulaci „abych já zůstala svou paní a ne, aby něco panovalo mně“. O to jde: Ty jsi ve svém mikrokosmu Bohem a až se rozkoukáš, jaká jsi, přijde čas, abys to konečně vzala do svých rukou pevněji a udělala si tam pořádek. Je sice dobré umět se na sebe podívat, ale to sebemrskačství a pocity viny by taky neměly trvat dlouho, to je destruktivní. Takže až Ti příště Tvůj démon podstrčí nějaký hnus, nebo strach, tak se nebudeš trápit, kde se to v Tobě bere, co jsi to zač, ale řekneš démonovi: „Ale jdi ty, prosimtě“. Šlus. Když dotírá dál, řekneš „ ne, ne, odmítám tuto myšlenku, žádný takový“. Pořád v klidu. On si dá říct, když uvidí Tvou sílu. (bohužel, jako je makro a mikro, jsou i ti vnější, ale to stejně hned tak nerozpoznáš a vlastně to vyjde na stejno).
A kdyby Ti to přece jenom hned nešlo a naštvala Tě třeba přetvářka, tak si holt raději ulev, než bys to dusila. ale zbav se toho, pryč z těla. A potom už to nepřiživuj a zkus to nadhledět.
Všechno je to o přiživování myšlenek. Proč myslíš, že se medituje? Cílem je zastavit je, vypnout hlavu.
No, a když vidím Tvůj závěr, tak nevím, jestli bych to neměla zase pěkně smazat :). Protože pokud nejsi srovnaná s tím, že to je cesta samotářů, tak pomalu. Prostě je. Čím jsi dále, tím více se okruh lidí, kteří Ti rozumějí, povážlivě zužuje. A o materialisty ani tak nejde, v esoterice je hlouposti rozhodně víc.
A stejně jsou období, kdy to bez ní ani nejde, protože se potřebuješ ponořit. Ale pro nikoho, kdo je opravdu na duchovní cestě, to žádná tragédie není. Já to s oblibou přirovnávám k Neovi z Matrixu. Není na palubě sám, jen v reálu je ta loď pomyslná a pasažéři jsou roztroušení. Zase jsou ale spojeni vědomím a můžou se i vídat, je to zařízeno tak, že se začnou potkávat. Taky může ve vztahu k těm vzdálenějším zafungovat ještě něco jiného.
Co tam máme dál…pozor na veškeré zájmové skupiny. Ono to třeba začne celkem dobře a nevinně, ale vždycky to ujede. Do programu si třeba vezmou něco docela dobrého, ze starého učení, ale pak to pokřiví k obrazu svému. Z individuálního cesty (a o tom to je) se stane masové hnutí. Jestli si ze začátku potřebuješ zalézt do nějakého kurzu nebo tak... jistě, ale vem si z toho jen to nejlepší, co Ti v té chvíli něco říká, s otevřenýma dvířkama a neber to jako konečnou, i kdybys měla pocit, že v tomhle jsi se našla.
Nevím, co velice k hledačům učitelů, je to celkem přirozená potřeba. Záleží kdy a na co…Když s tím lidi spěchají, tak holt dostanou, co chtějí a za nějakou cenu. Může to být zbytečná zajížďka, nebo absolutní brzda pro celý zbytek inkarnace.
Na toho zásadního učitele, který opravdu posune dál, musí přijít pravý čas.
|
| |