Ve svých dětech žijeme dál.Další myšlenky ...
„ Lidé z mého okolí mi nebudou nic zatajovat. ”
Popisovat, to není nic, duch díla se musí vyhnout všem zbytečným slovům.
Člověk musí mít v sobě kus krystalu, něco hladkého a čistého a tvrdého, co se s ničím nemísí a po čem musí všechno skouznout. Hlavně umělec to musí mít, aby mohl usilovat o dokonalost.
Děsím se davu, je nejkrutější ze všech přírodních živlů.
Jedno z největších neštěstí civilizace: hlupák - vzdělanec.
Tak se zdá, že jsme více ovládáni slovy, než jimi vládneme sami.
Stáří je parazit vlastního mládí.
Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.
My říkáme láska, ale on je to celý zástup citů, ani je v tom houfu nemůžeme všechny rozeznat.
Humor je sůl země, a kdo je jím dobře prosolen, uchová se dlouho čerstvý.
Žádné "my" mne nespasí, nedal-li jsem "já" aspoň cibuli almužnou... "Já" je zároveň slovo svědomí i slovo činu.