 Marunka
13.11.18
20:22
IP: 185.155.32.* | Stála jsem v obýváku a skrze dveře na balkon jsem se dívala na noční oblohu a na zem, která se rozpadala. V domě jsem byla jen já a vedle v bílé místnosti, která však v našem domě vůbec není byl bratranec. Začala jsem cítit takovou hnusně nasládlou vůni, která měla pravděpodobně znamenat nějakou jedovatost vzduchu, jelikož se mi začalo špatně dýchat.
Odešla jsem tedy do místnosti za bratrancem, ve které se mi opět dýchalo bez problémů. Bylo mi však řečeno, že tato místnost jen zpomaluje proces vniknutí té jedovatosti a že i tady během chvíle dojde dýchatelný vzduch a mi se tak udusíme. Vyběhla jsem tedy z místnosti a utíkala do svého pokoje, kde jsem uslyšela motor traktoru. Hned jsem si vzpomněla na tátu a přemýšlela jsem, jestli v tom traktoru sedí a jestli je v pořádku. Pak už si jen vzpomínám, že jsem celá vyplašená běhala chodbou sem a tam, protože jsem nevěděla, co dělat a strašně jsem se bála, jaké to umírání vlastně bude.
Probudila jsem se se strachem a srdce mi rychle tlouklo. Takový pocit strachu nemívám ani po tom, co se mi zdá například o nějakém hmyzu, pavoucích a to se mi při pohledu na ně dělá opravdu zle. No ale na tu hnusnou sladkou vůni toho vzduchu se nedá zapomenout |
