 Ewinna
23.09.13
21:04
Reg. před 2016
| Ahoj všichni,
starosti jako mám já, má určitě každý druhý.. ale už se to začíná projevovat na mým zdravotním stavu a já vím, že nikdo nic nerozhodne za mě.. jen bych se s tím chtěla konečně někomu svěřit a dostat to ze sebe ven a případně si poslechnout vaše názory...
Před rokem jsem odjela studovat do ciziny, po pár dnech jsem tu někoho potkala a totálně mě pobláznil. Do Vánoc to nevypadalo z jeho strany nijak vážně, ale pak najednou otočil a já prožívala snad nejkrásnější období svého života. Na léto za mnou přijel do Česka, ale tam jsme se najednou začali hrozně hádat, s ničím mi nepomáhal, pořád se jen válel, já jsem hrozně moc sportovně založená, což on moc není, a najednou jakoby se mi začaly otevírat oči. Pořád to byl/je ale člověk, který se ke mně choval nejlíp ze všech kluků, co jsem kdy v životě potkala. Jenže začátkem léta se ozvala má dávná, dalo by se říci, platonická láska. Kluk, kterého jsem měla neskutečně moc ráda, trávili jsme spolu vždycky nějaký čas, ale o nějakém opravdovém chození nemohla být řeč. Vždy z jedné nebo z druhé strany tomu něco bránilo.. Několikrát mi i docela dost ublížil. V jednu chvíli jsem ho totiž opravdu potřebovala a byla jsem přesvědčená, že to spolu už zkusíme a bylo mi strašně dobře. Jenže on se najednou úplně odmlčel a pak mi jen napsal, že už mi nechce lhát, ale že má přítelkyni.. Odpustila jsem a myslela jsem, že je to už za mnou.. ale tenhle kluk mě svým způsobem pronásleduje celý život. Když se teď ozval, zrovna ve chvíli, kdy mi to s přítelem nějak tak přestávalo klapat, najednou mi převrátil celý svět. Ovšem on má přítelkyni, já mám přítele, se kterým jsem se rozhodla odjet na další rok do ciziny. Jsem tady, necelé dva týdny a nemůžu přestat myslet na toho, který zůstal v Praze.. pořád mi píše, jak chce být se mnou, že s přítelkyní se rozejde, protože pořád myslí jen na mě, že to myslí opravdu vážně, že se mnou chce začít žít.. a já ho mám tak moc v hlavě, že se mi o něm každou noc zdá, probouzím se s myšlenkama na něj, celé dny si píšeme, večer usínám s představou, že vedle mě je on.. a cítím se naprosto hrozně.. přítel asi něco vycítil a začal se najednou snažit. A já prostě nevím, co mám dělat.. mám se vzdát někoho, kdo mě má opravdu rád, pro někoho, kdo mě může opět tahat za nos, nebo s kým to třeba může vyjít.. jsem zmatená, nevím, co dělat, jak se rozhodnout, jestli dělat to, co mi říká srdce, nebo se spíš řídit rozumem.. Co byste dělali na mém místě?  |
Maty
07.12.13
19:51
Nereg.
IP: 176.222.228.* | Ewinno, Tvá zpráva je víc jak dva měsíce stará, takže jsi asi nějaké řešení zvolila, i když .. Z toho, co píšeš, mám dojem, že jsi snadno ovlivnitelná okolními věcmi a lidmi, hlavně co se týče vztahu s opačným pohlavím. Příčinou může být konfliktní nebo žádný vztah s vlastním otcem. Doporučila bych Ti najít si k otci cestu (pokud to jde), nebo se alespoň zamyslet nad úctou k sobě. Máš-li sama o sobě pochybnosti, budeš k sobě přitahovat takové typy mužů, kteří tu pochybnost v Tobě osloví. Netvrdím, že změna se stane lusknutím prstů. Je to o prioritách života a za úvahu to stojí. Nikdo si nezaslouží být vláčen vnějšími okolnostmi, když si může zvolit štěstí |