Podzimní pohanské svátky
zpětOslava hojnosti i otevřená cesta do podsvětí
Řada svátků, které slavíme, má svůj původ ve svátcích pohanských. Ty byly křesťanstvím společně s pohanskými bohy postupně zlikvidovány, ale i přes veškerou snahu vymýtit vše nekřesťanské, se některé rituály, pověry či svátky zachovaly až dodnes.
Mezi pohanské svátky patří i podzimní svátky Keltů – podzimní rovnodennost 23. září a Samhain slavící se 1. listopadu.
Podzimní rovnodennost – 22. září
Keltský svátek zvaný rovněž Mabon, Alban Elfed nebo také hostina Avalonu nastává v době rovnováhy mezi světlem a tmou, kdy den trvá stejně jako noc dvanáct hodin. Přišel čas podzimu, čas, kdy příroda předává všechny své plody a pomalu se ukládá k zimnímu spánku. Nyní je třeba poděkovat za veškerou úrodu a sklizeň, díky nimž máme bohatý život.
Během svátku se uctívala stará božstva, bohové sklizně Mabon a Modron.
Podzimní rovnodennost byla rovněž posledním svátkem před nadcházející zimou, který se dal slavit pod širým nebem. Během něj se zapalovaly ohně a litry vína tekly proudem. Hlavním symbolem Mabonu bylo jablko představující obnovený život. Proto se pojídaly pokrmy z jablek a rovněž se jablka pokládala na hroby jako připomenutí toho, že živínezapomnělina mrtvé.
Do dnešních dnů přetrval svátek Mabon ve formě dožínek, vinobraní a různých hodů, svůj původ v nich z části mají také naše dušičky.
Samhain – 1. listopadu
Samhain patří mezi nejvýznamnější keltské svátky. Slavil se v noci z 31. října na 1. listopadu, v takzvaný „čtvrtící den“, tedy den v půli mezi rovnodenností a slunovratem, kdy končil starý a začínal nový keltský rok.
Život Keltů se řídil jinými časovými zvyklostmi, než známe my. Nový rok začínali zimou, jejich den večerem namísto rána a i pohřeb pro ně nebyl čas truchlení, ale oslavou.
Začátek nového roku byl pro Kelty jakousi hranicí mezi létem a zimou a zároveň čas, kdy se stírá hranice mezi světem živým a mrtvých. Věřili, že se mrtví mohou v tento svátek vrátit na zem a živí navštívit podsvětí. Pokud se však někdo nestihl vrátit zpět tam, kam paří, musel počkat rok, než se hranice obou světů opět otevřely.
Bylo zvykem v předvečer svátku zhasnout všechny ohně a 1. listopadu zapálit nové, což symbolizovalo smrt všeho starého a nástup nového. Keltové na svátek prostírali u večeře i pro zesnulé příbuzné, u kterých se čekalo, že přijdou rodinu navštívit. Vystavovali za oknem zapálenou svíčku, často ve vyřezané řepě, která měla bloudícím duším mrtvých posvítit na jejich cestu. Lidé se také převlékali do starých hadrů a malovali si obličeje, aby se uchránili před zlými duchy.
Samhain přetrval v různých mutacích až do dnešních dnů, my jej slavíme jako Svátek všech svatých, po němž přicházejí dušičky. Velkou tradici má stále v anglicky hovořících zemích, kdy se slaví poslední den v říjnu oblíbený svátek Halloween.
Copyright fotografie: pixabay.com
Další z blogu:
Jak se chránit před noční můrou
Fenomén jménem krvavý superměsíc
Česnek medvědí – absolutní jarní elixír
Pátek třináctého
11 důkazů, že se s vámi pokouší spojit váš anděl strážný
Připravte se - budou padat hvězdy!Diskutujte o - Podzimní pohanské svátky:
Nejnovější příspěvky z fóra:
